Každý drahokam lze popsat svými charakteristickými fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Drahokam reprezentují tři základní přepodklady: odolnost, krása a vzácnost. V přírodě se vyskytují velice vzácně dokonale čisté drahokamy ve většině případů se setkáváme s různými příměsi nebo obsahují velký počet inkluzí.
Základním parametrem pro rozdělení a třídění minerálů patří členění dle tvrdosti. Německým minerologem Fridrichem Mohsem byla vytvořena stupnice tvrdosti. Dle této Mohsovy stupnice tvrdosti lze rozdělit jednotlivé minerály do skupin, jejíž členění má celkem 10 stupňů.
Podle tohoto tradičního rozdělení lze definovat drahokamy zaujímající vyšší tvrdost, tedy náležící k horní polovině této stupnice (od pátého do desátého stupně. Dalším parametrem pro definice drahokamu by mohla být jeho průhlednost či průsvitnost, není to však podmínkou.
Obecně lze říci, že mezi drahokamy se řadí diamant, smaragd, akvamarín, turmalín, granát, topaz, safír, alexandrit, křemen (pod křemen lze zařadit ametyst, citrín, záhněda, růženín, křišťál apod.) a rubín.